Rok 2011

Máme polovinu sezony za sebou a já trochu nezvykle píši svůj první letošní článek. V této době jsem byl zvyklý rozepisovat se o plánech do zbytku roku,  o bodových kalkulacích a útoku na přední příčky. Letos je tomu jinak. I proto je tento článek první, jelikož je těžké psát zprávy ze závodů, na které bych nejraději zapomněl. Koneckonců místo mostecké kvalifikace mám doma trochu času a tak jsem se pokusil něco sepsat.

Po loňské výtečné sezóně jsme na přelomu roku řešili zásadní otázku: “Co dál?”. Nabízely se dvě varianty, rallyecross nebo okruhy. V rallyecrossu máme skvěle fungující rodinný tým s perspektivním vozem, na okruzích jsem měl nabídku závodit s Glorií 1400 za cenu provozních nákladů s vyhlídkou pozice továrního jezdce. Nakonec padla volba na stejný systém jako loni a to pokusit se zvládnout obojí najednou. Skvěle mě podpořili moji dva hlavní sponzoři, Regulus a EMT, kterým tímto ještě jednou děkuji. I díky této podpoře jsme začali do dvěstěsedmičky stavět nový motor, jelikož náš loňský s námi jezdil už od roku 2008, kdy jsme postavili Peugeot 205 S1600. Ovšem díly do nového motoru měly zpoždění a protože zkraje sezony se jely týden po sobě dva klíčové závody, rozhodli jsme se pro rychlé oživení “loňského” motoru. Během brzdění motoru se objevily vadné pístní kroužky a začalo bleskurychlé shánění po celé Evropě. Nakonec se nám v týdnu před úvodní Sosnovou podařilo veškeré díly nasměrovat do dílny tak, aby v sobotu nad ránem vůz poprvé zavrčel. Plni nadšení a nedočkavosti jsme vyrazili směr Česká Lípa. Abychom ověřili funkčnost modifikovaných dílů podvozku a nové řídicí jednotky, rozhodli jsme se pro krátký test na letišti v Mimoni, které se nachází kousek od Sosnové. Po dvou kilometrech jízdy se ozvala rána a najednou bylo ticho. Verdikt byl krutý, dva válce netěsní a místo do Sosnové se jelo domů. Neznám pro závodníka příliš horších pocitů, než potkávat cestou v protisměru soupeře směřující na závod a sám přitom jet domů.

Naneštěstí pro nás se hned následující týden po Sosnové jel další závod. Zvažovali jsme spoustu možností, od rychlého oživení mrtvého motoru po pronájem závodního vozu. Ale všechny varianty jsme nakonec zavrhli, jelikož by to pro nás byl příliš nákladný pokus s nejistým výsledkem. Tenkrát jsem se snažil nenechat se frustrovat neúspěchem v rallyecrossu a upínal své naděje k formulím.

Formuli jsem přebíral týden před brněnským závodem, na italském okruhu Franciacorta, kde byl domluvený zkušební test. Těžko říci, jestli nečekaně kratičké testování bylo plánované a nebo nechtěné. Týden na to jsme mířili s formulí ve vleku do Brna. Nelze pominout náš čtvrthodinový pit-stop na benzínové stanici u dálnice, kde jsme měnili kolo na vleku. První plánovanou testovací jízdu na Masarykově okruhu jsem si ale příliš neužil. Těsně před jízdou jsme zjistili, že je vybitá baterie, a pokus dobít ji samotnou jízdou byl neúspěšný. Formule se za jízdy vypínala. Baterii jsme v Brně sehnali náhradní a alespoň druhá testovací jízda proběhla vcelku bez problémů. Navečer mě čekalo shánění jakýchkoliv těžkých předmětů na dovážení lehké formule. Následující den jsem zajel v kvalifikaci první místo, které bylo bráno spíše jako samozřejmost. Překvapila mě ale rychlost Tomáše Chabra, jelikož jsme od sebe nebyli příliš vzdáleni. Věděl jsem, že si s formulí stále stoprocentně nerozumím, a tak jsem doufal, že se to s ujetými kilometry zlepší. První závod se mi podařilo vyhrát a v druhém jsem dojel druhý. Od startu jsem sice vedl, ale poté jsem byl v jedné ze zatáček delší a Tomáš toho využil. Navíc kolo po tomto předjetí mi začala prokluzovat spojka a tak jsem volil spíše jízdu na jistotu. Po závodě se mi navíc potvrdila domněnka, že se celý víkend zaklánělo zadní křídlo a formule tak ve vyšších rychlostech neměla potřebný přítlak.

Po těchto závodech následovala pauza proložená maturitou. Dalším podnikem měl být rakouský Redbull Ring, který  byl ale zrušen a tím závodníci přišli o možnost škrtnutí dvou nejhorších výsledků. Další změna v načaté sezoně přišla v podobě chystaného postupného přechodu na nového dodavatele pneumatik, kterým měl být Avon. Nejbližší podnikem po zrušení Redbull Ringu byla tedy polská Poznaň, kam jsme opět vyrazili se zapřaženou formulí, spravenou spojkou a křídlem. První testovací jízdu jsem vynechal plánovaně, druhou ovšem neplánovaně. Čerstvě vyměněná spojka neměla správný chod a tak jsem raději upřednostnil 100% stav formule před najetými kilometry. Poslední testovací jízdu jsem sice absolvoval, ale pouze část. Spojka stále zlobila a formule jela, jako kdyby měla variátor. Nakonec se nám i tento problém podařilo vyřešit. Čekala nás první kvalifikace, na kterou jsem dostal pneumatiky od Avonu namísto Pirelli, které jsem do té doby jezdil. Zajel jsem druhý čas, pár setin za Tomášem Chabrem. Doufal jsem ve stejně dobrý start jako na druhém brněnském závodě, kde jsem Tomáše předjel už na startovní rovince. Tentokrát jsem ale v první zatáčce “vyměkl” a zařadil se na druhé místo. Ovšem hned v následující zatáčce se mi otevřelo malé místo a já postoupil na první pozici. Rozjetý závod vzápětí přibrzdil safety car, za kterým jsme kroužili tři kola. Závod byl znovu puštěn ve čtvrtém kole, které bylo pro mě posledním. V jedné z polských zatáček jsem byl malinko delší, dvěma koly jsem se dostal do trávy a rovnací manévr nezafungoval. Následoval průlet kačírkem a lehký kontakt se svodidly. Na první pohled jsem si myslel, že se nic vážného nestalo, a vrátil jsem se na trať, že ostatní doženu a ještě urvu nějaký bod. Po pár stech metrech mi ale vystavila stopku křivá kola, se kterými se nedalo jet. Po vystoupení z formule jsem začínal tušit, že je zle. Všude bylo velké množství oleje, ale nebylo vidět odkud. Po bližším ohledání jsme zjistili, že při průletu kačírkem prorazil jeden z kamenů podlahu a bohužel zrovna v místě, kde je nízko položený ventil olejové hadice, který byl uražený. Tímto místem vytekl olej z motoru. Pokusili jsme se tento problém spravit, což se šikovnému mechanikovi Bohoušovi povedlo a motor jsme opět nastartovali. Běžel, měl tlak a nic nenapovídalo tomu, že by ho krátká cesta s unikajícím olejem mohla poškodit. Vyjel jsem tedy na druhou kvalifikaci. Při prvním ostřejším zabrání se ovšem ozvalo známé “bum a ticho”. Bylo hotovo. Z motoru vyletěla ojnice a zpečetila tak mé účinkování v polském závodě, v letošním roce v Divizi 3 a nejspíše i mé účinkování ve formulovém motorsportu vůbec.

Nezbývalo nic jiného, než formuli naložit a odvézt zpět do Prahy, odkud nedávno putovala zpátky do Itálie, ke svému výrobci. V současné době se spíše než závodění řeší úhrada poškozeného motoru a tak jsem se alespoň snažil najít novou motivaci ve vznikajícím motoru do dvěstěsedmičky. Vzhledem k úsporám v rozpočtu jsme se rozhodli vzdálený maďarský závod vynechat a zúčastnit se oblíbených Sedlčan. Kdyby ale šlo vše bez problémů, nezapadalo by to do letošního scénáře. Motoru nakonec chyběl potřebný výkon a tak místo Sedlčan v současnosti řešíme, co a jak na motoru udělat jinak, aby fungoval tak jak má.

Letošní rok patří za dlouhá léta v motorsportu jednoznačné k těm nejhorší, které jsem zažil. Všichni doufáme, že se konečně vše v lepší obrátí, ale pořád to nejde. Rád bych na závěr tohoto článku napsal něco pozitivního, ale nic mě nenapadá. Tak snad někdy příště.

Profesionální divák 2011, Jan Skála

 


Honza Skála, 07.08.2011, četlo 35600 čtenářů.

[ Zpátky ]

Vaše názory
Jméno
E-mail
WWW
Vzkaz
Smajlík